Popis znaku: Ve stříbrno-černě šikmo děleném štítě vyrůstá zelený stonek s leknínovým listem, dole šikmo postavený stříbrný meč se zlatým jílcem, pod ním šikmo vztyčený zlatý gotický klíč zuby ven.
Leknínový list se objevuje na pečeti, která je přivěšena na listině z 23. října 1289. Na pečeti je napsáno: S. HERMANVS ET RVDWEINS (sigillumHermanus et Rudveins) – pečeť Heřmana z Rudíkova. (Mám ji v té knize Grunty a demografie Rudíkova v 18. století). V této listině z roku 1289 je uvedeno, že Arnošt z Rudíkova dává oslavanskému klášteru patronátní právo kostela v Rudíkově a vzdává se všech budoucích práv na rudíkovský kostel. K listině měl Arnošt přidat pečeť svého otce Heřmana. Zelená barva leknínu je pak logická, protože pokud k tomu není důvod, musí se dodržovat přirozené barvy. Leknín tedy odkazuje na nejstarší rod (Páni z Rudíkova), který je nějakým způsobem věrohodně doložen.
- v černém poli se objevuje meč a klíč: jedná se o atributy světců. Atributem svatého Petra je klíč a atributem svatého Pavla z Tarsu je meč. Je to odkaz na náš kostel, který nese jméno těchto dvou světců. Barvy jsou opět logické, protože čím „cennější barva“ tím důležitější význam a jakou jinou barvu mohou dostat svatí, než zlatou.
To, že se na znaku odkazuje na vrchnostenskou správu a církevní správu znamená, že tyto dvě správy měli velký vliv na historický vývoj Rudíkova.
Jinak jedno ze základních heraldických pravidel je to, že kov nesmí být na kovu. To znamená, že ve stříbrné poli se nesmí objevovat volně položený zlatý klíč nebo stříbrný meč se zlatým jílcem. (aby ve stříbrném poli mohli být tyto atributy, musely by být položeny do leknínu, čímž se leknín stane nositelem, ale to už zacházím do nějakých heraldických pravidel).
